Co to znamená
Výzkumy popisují dva hlavní zdroje. Prvním je nejistota, tedy strach, že AI vezme práci. Druhým je přetížení, kdy se lidé musí neustále učit nové nástroje a zároveň plnit vyšší očekávání, protože „s AI to přece jde rychleji“. Obojí souvisí s úzkostí a depresí.
Pojem navazuje na starší technostres, o kterém se mluví už od 80. let jako o zátěži z práce s počítači a z neustálé dostupnosti. U umělé inteligence přibývá nový rozměr: nástroj nejen zrychluje práci, ale zasahuje do toho, co člověk považuje za svou odbornost. Úzkost se proto často míchá s pocitem ztráty kontroly a se studem, že člověk „nestíhá“ jako ostatní.
Projevuje se nervozitou před školeními, odkládáním práce s novým nástrojem, únavou z neustálých změn nebo tichou rezignací. Firma může zátěž snížit tím, že zavádí AI postupně, u každého nástroje řekne, k čemu slouží a k čemu ne, a nezvýší cíle hned v den spuštění. Pomáhá také zahrnout zavádění AI do hodnocení psychosociálních rizik a pravidelně se lidí ptát, jak změny zvládají.
