Co to znamená
Asistenční programy vznikly ve Spojených státech jako firemní pomoc lidem se závislostí na alkoholu a postupně se rozšířily na celé spektrum životních potíží. Od benefitu typu příspěvku na terapii se liší tím, že zaměstnanec nemusí nic hledat ani zařizovat. Zavolá na jedno číslo a dostane konzultaci rychle, často ještě týž den. Firma se nedozví, kdo službu využil ani s čím, dostává jen souhrnné anonymní přehledy.
Lidé se na asistenční program obracejí s tím, co by jinak dlouho odkládali: s rozpadem vztahu, péčí o nemocného rodiče, dluhy, konfliktem s vedoucím nebo nespavostí před náročným projektem. Vedoucí ho může využít i pro sebe, například když neví, jak mluvit s kolegou, který se změnil. Po krizové události v týmu, třeba po úmrtí kolegy, umí program zajistit rychlou podporu.
Aby program fungoval, musí o něm lidé vědět a věřit, že je opravdu anonymní. Pomáhá opakovaná komunikace, kontakty na viditelných místech, zmínka při nástupu a příklady situací, se kterými se lze obrátit. Vedoucí by měli umět program doporučit přirozeně a bez nátlaku. V Česku takovou službu poskytuje například dobrokruh, kde je psycholog dostupný nonstop do 60 minut.
Návratnost asistenčních programů
