Co to znamená
Slovo stigma původně označovalo znamení na těle, které mělo veřejně označit otroka nebo zločince. V sociologii ho rozpracoval Erving Goffman jako vlastnost, kvůli které okolí člověka znevažuje. U duševních potíží se rozlišuje stigma veřejné, tedy předsudky okolí, a sebestigmatizace, kdy člověk předsudky přijme za své a stydí se sám před sebou. Třetí podobou je stigma zabudované do pravidel a zvyklostí organizace.
Na pracovišti se stigma projevuje vtipy o „cvokárně“, poznámkami o slabosti nebo tím, že se o kolegovi po návratu z léčby mluví za zády. Člověk s úzkostí pak raději uvede jako důvod neschopenky záda. Sebestigmatizace vede k tomu, že lidé pomoc odkládají, protože by to podle nich znamenalo selhání. Stigma také odrazuje od toho, aby si lidé řekli o úpravu práce.
Stigma se nejlépe snižuje kontaktem a příběhy, například když vedoucí nebo kolega otevřeně řekne, že prošel těžkým obdobím a pomohla mu odborná péče. Pomáhá i respektující jazyk: mluvit o člověku s depresí, ne o depresivním kolegovi. Firma by měla zajistit důvěrnost zdravotních informací, jasně říkat, že vyhledat pomoc je v pořádku, a nepřehlížet ponižující poznámky.
