Co to znamená
Česká úprava rozlišuje přímou diskriminaci, kdy je člověk znevýhodněn kvůli chráněnému důvodu, a nepřímou, kdy zdánlivě neutrální pravidlo nepřiměřeně dopadá na určitou skupinu. Antidiskriminační zákon jmenuje rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či světový názor. Za diskriminaci považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování a pokyn či navádění k diskriminaci. V pracovních vztazích navíc platí zásada rovného zacházení ze zákoníku práce.
Přímá diskriminace bývá zřejmá, třeba inzerát „hledáme kolegu do 35 let“. Nepřímá je zrádnější: požadavek na plnou dostupnost večer znevýhodní rodiče a pečující, fyzický test bez vazby na skutečnou práci vyřadí určité uchazeče. Diskriminace se objevuje při náboru, odměňování, přidělování projektů, povyšování i propouštění. Pro zasažené znamená pocit bezmoci a nespravedlnosti, který podkopává důvěru k celé firmě.
Prevence spočívá v kontrole vlastních procesů: jednotná kritéria pro výběr a hodnocení, revize mzdových rozdílů, srozumitelná pravidla pro povyšování a zapsané důvody rozhodnutí. Vedoucí by měli vědět, na co se při pohovoru neptat. Firma má mít cestu, jak stížnost podat a prošetřit, a nesmí toho, kdo si stěžuje, postihovat. U zaměstnanců se zdravotním postižením nebo omezením stojí za to hledat přiměřené úpravy práce.
Související pojmy
Zdroje k heslu
- Zákon č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon (§ 2 a § 4), MPSV, portál ppropo.mpsv.cz, 2009
