Co to znamená
Pojem pochází z článku psycholožek Pauline Rose Clance a Suzanne Imes z roku 1978, které ho původně popsaly u úspěšných žen. Autorky mluvily o „fenoménu“, ne o syndromu, a pojem dodnes není součástí žádné klasifikace nemocí. Dnes se o něm mluví u lidí obou pohlaví a různých profesí. Od skromnosti se liší tím, že člověk úspěch připisuje náhodě nebo omylu druhých, a ne svým schopnostem.
Člověk se syndromem podvodníka zveličuje každou chybu a pochvalu bere jako zdvořilost. Před prezentací se přehnaně připravuje, nebo naopak odkládá, aby měl výmluvu. Neptá se, protože by tím prozradil, že něco neví. Nově povýšený vedoucí si nechá všechny úkoly, aby dokázal, že na pozici má, a zahltí se. Lidé kolem často nic nepoznají, protože výsledky jsou dobré.
Pomáhá konkrétní zpětná vazba, která pojmenuje, co člověk udělal dobře a proč. Mentoring a rozhovory se zkušenějšími kolegy ukazují, že nejistota na nové pozici je běžná. Firma může otevřeně říkat, že chyby patří k učení, a podporovat nováčky i nově povýšené v prvních měsících. Když pocity podvodníka vedou k úzkosti nebo vyčerpání, je dobré obrátit se na psychologa nebo kouče.
Související pojmy
Zdroje k heslu
- The Imposter Phenomenon in High Achieving Women: Dynamics and Therapeutic Intervention (Psychotherapy: Theory, Research & Practice, 15/3), Pauline Rose Clance, Suzanne Imes, 1978
