Co to znamená
Slovo vyhoření se v psychologii objevilo v 70. letech. Americký psychiatr Herbert Freudenberger jím v roce 1974 popsal postupné vyčerpání pracovníků a dobrovolníků v pomáhajících službách. Dnes se pojem často používá volně pro jakoukoli únavu z práce, odborně ale jde o dlouhodobý proces. Od běžného stresu se liší tím, že nepřejde po dovolené, od deprese tím, že se váže na práci. Hranice mezi nimi ale nebývá ostrá a posoudit ji má lékař nebo psycholog.
Vyhoření nepřichází ze dne na den. Člověk, který dřív rád pomáhal kolegům, začne být podrážděný, odkládá úkoly, přestane chodit na společné obědy a o práci mluví s ironií. Přibývají bolesti hlavy, nespavost a častější nemoci. V týmu se to projeví napětím, přesouváním práce na ostatní a odchody. Pokud je vyčerpaných víc lidí najednou, je to signál, že problém není v jednotlivcích, ale v tom, jak je práce nastavená.
Firma má největší vliv na příčiny: přiměřenou zátěž, jasné role, férové odměňování, možnost ovlivnit vlastní práci a podporu od vedoucího. Pomáhá pravidelně se ptát na vytížení, sledovat přesčasy a reagovat dřív, než přijde neschopenka. Vedoucí nemusí nic diagnostikovat, stačí si všimnout změny a nabídnout rozhovor. Člověku, který už potíže má, pomůže odborná konzultace, úprava úkolů a postupný, domluvený návrat do běžného tempa.
Související pojmy
Zdroje k heslu
- Burn-out an "occupational phenomenon": International Classification of Diseases, World Health Organization, 2019
- Staff Burn-Out (Journal of Social Issues, 30/1), Wiley / Society for the Psychological Study of Social Issues, 1974
