Co to znamená
Pojem se rozšířil v 90. letech díky americkému psychologovi Charlesi Figleymu, který jím popsal sníženou schopnost pomáhajících profesionálů soucítit s lidmi, o které se starají. V odborné literatuře se prolíná se sekundární traumatizací a oba pojmy se někdy zaměňují. Od vyhoření se liší zdrojem: vyhoření vzniká z celkové pracovní zátěže, únava ze soucitu z opakovaného kontaktu s cizím utrpením.
Zdravotní sestra si všimne, že ji příběhy pacientů nechávají chladnou, a stydí se za to. Sociální pracovnice si nosí starosti klientů domů a nemůže spát. Učitel přestává vnímat problémy dětí, protože na ně už nemá sílu. Objevuje se podrážděnost, vyhýbání se náročným klientům, únava a pocit viny. Týmy v pomáhajících profesích to často berou jako součást práce, o které se nemluví.
Prevence stojí na tom, že se o emoční zátěži v týmu mluví otevřeně. Pomáhá pravidelná supervize, prostor pro sdílení náročných případů, střídání nejtěžších agend a dodržování přestávek a dovolených. Vedoucí by měli dávat najevo, že únava ze soucitu není selhání profesionality. Pracovník sám potřebuje činnosti mimo práci, které ho dobíjejí, a možnost obrátit se na psychologa.
Související pojmy
Zdroje k heslu
- Compassion Fatigue: Coping With Secondary Traumatic Stress Disorder in Those Who Treat the Traumatized (Figley, ed.), Brunner/Mazel; abstrakt NCJRS, U.S. Department of Justice, 1995
